Dobrovolník
   
   
 
 

Die Tätigkeit des „Freiwilligen Mitarbeiters“ Christoph Ehrle

Im August 2009 hat in unserer Einrichtung Herr Christoph Ehrle seine Tätigkeit als „Freiwilliger Mitarbeiter“ im Rahmen seines sozialen Jahres aufgenommen. Christoph ist der erste Vertreter, der vom Deutschen Roten Kreuz für einen Zeitraum von zwölf Monaten unserer Einrichtung zugewiesen wurde. Dieses Projekt der internationalen Zusammenarbeit  hat in der Tschechischen Republik bereits eine mehrjährige Tradition. Unsere Einrichtung hat sich diesem Projekt im Jahre 2009 angeschlossen.

Unser „Freiwilliger“ Christoph hat den Betrieb im Heim kennen gelernt, nach und nach wurde er mit  Aufgaben in den einzelnen Abteilungen betraut, wo er mit Begeisterung  seine Arbeit erledigt. Christoph nimmt an zahlreichen Veranstaltungen teil (sportlichen, kulturellen usw.), die im Heim oder auch außerhalb des Heimes stattfinden.

Im Kollektiv der Mitarbeiter ist er für seine Ehrlichkeit, Opferbereitschaft und seinen Fleiß beliebt und geschätzt. Unsere Heimbewohner sind immer sehr gern in seiner Gesellschaft und freuen sich über die Aktivitäten, die von Christoph durchgeführt oder begleitet werden.

Nach  dieser positiven, bereits mehrmonatigen Erfahrung mit einem Vertreter des Deutschen Roten Kreuzes möchte unser Heim die Zusammenarbeit fortsetzen und im nächsten Jahr  wieder  einen  „Freiwilligen“ bei uns  willkommen heißen.



The occupation of our voluntary helper Christoph Ehrle

In August 2009 Christoph started his job in our organization as a voluntary helper in order to support us for a whole year. Christoph is the first representative of the “Deutsches Rotes Kreuz”, who got assigned to our agency for 12 months. This project of international cooperation has already been rooted in tradition for several years in Czech Republic. Our organization joined this project in 2009.

Our volunteer Christoph got to know the running of the home and got used to the tasks of each section step by step, where he did his job enthusiastically. Christoph participate in many events (sportive or cultural events), which take place in or outside the home.

In the collective of our colleagues he is regarded highly for his honesty, his willingness to make sacrifice and his diligence. Our residents of the home love being in company with him and enjoy the activities, carried out or accompanied by Christoph.

            After this positive experience of several months with a representative of the “Deutsches Rotes Kreuz”, our home would like to continue the cooperation, looking forward to welcoming such a volunteer again.


L’activité du volontaire Christoph Ehrle

En août 2009 le volontaire Christoph Ehrle a débuté son expérience travailleuse dans le cadre de son année sociale. Christoph est le premier représentant de la « croix rouge allemande »  étant destiné pour 12 mois à la notre institution. Ce projet de la collaboration internationale a déjà une longue tradition en République tchèque. La notre institution se est alliée à ce projet en 2009.

Notre « volontaire » Christoph est entré dans le monde du travail, e peu à peu il  s’est habitué aux secteurs variés de l’institution. Il accomplit son travail avec de l’enthousiasme e participe en beaucoup de manifestations (sportives, culturelles etc.) qui ont lieu dedans et en dehors de notre établissement.

Dans la collectivité des collaborateurs il est apprécié et aimé pour sa sincérité, son abnégation et son zèle. Les habitants de l’institution aiment bien être en sa compagnie et bénéficient des activités qui sont effectuées  et accompagnées par lui.

Après cette expérience positive avec un représentant de la « croix rouge allemande », que s’est développée déjà depuis quelques mois, la notre institution veut continuer la collaboration. Dans l’année prochaine nous souhaiterons de nouveau la bienvenue à un « volontaire ».

A jak to vidí Kryštof?

„Věděl jsem, že koncem července 2009 mně bude končit škola. Na 9 měsíců jít po maturitě na vojnu jsem kvůli pacifistickému přístupu nechtěl, i když v Německu ještě máme povinnost. Bylo více možností náhradní služby, jako na příklad dobře placená civilka, u které bych dokonce měl nárok na vlastní byt.

Jasné pro mě bylo, že bych chtěl pracovat v sociální sféře, poněvadž jsme chodili s jednou kamarádkou pravidelně navstěvovat starou paní v domově důchodců, pro kterou jsme nakupovali a vymýšleli různé aktivity. Čas mě začal hnát, konec mé školní kariéry stál přede mnou. Pro co se teda rozhodnout? Hledal jsem na internetu, četl jsem pravidelně noviny a pilně jsem volal na úřad práce. Cítil jsem nějakou touhu poznat něco nového, odejít třeba do ciziny... Jednoho dne, skutečně už bylo za pět dvanáct, jsem se hazardně dostal na stránku „Německého červeného kříže“, který nabízí civilky či sociální služby ve vnitrozemí i v zahraničí. Za pár vteřin později, když jsem četl nabídku o dobrovolnictví v ČR na sociální práce, to pro mě bylo jasné.

Našel jsem to, co jsem hledal. Hned jsem se pustil do motivačního dopisu a začal jsem vypracovávat žádost, kterou jsem druhý den odeslal. Lákalo mě, poznat moji druhou půlku, poznat pořádně tu mamčinu vlast, o které jsem v té době měl zkreslené, romantické představy a vlastně jen hezké dojmy z prázdninových pobytů u babičky a dědečka.

Týden potom mě zavolala euforicky moje budoucí šéfová a pozvala mě na rozhovor. Rychle se v kolektivu ujasnilo, že asi budu ten správný na tuto práci. Ten den bylo štěstí na mojí straně, protože jsem vedle pracovního místa dostal ke všemu možnost si vybrat, kde službu odsloužím.

Místo na Šumavě, tady v Bystřici je jak pro mě udělané. Vedle hezké přírody s kouzelnými horami tady mám spoustu možností jít na ryby a čerpat energii. Začátek nebyl úplně lehký, trvalo to nějakou dobu, až jsem si zvyknul. Vidím to tu jako školu do života, každý den od dědeček dostávám spoustu positivní síly a optimismu. Cítím se tady pomalu jako doma. Můj krásný pokojíček je skoro hezčí než v Německu a ženský kolektiv se ke mně chová jako ke vlastnímu synovi.

Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal k tomuto místu a už nyní je mně smutno, když na to myslím, že v červenci 2010 budu muset odejít.“

Christoph Ehrle, Čechoněmec, 20 let